Maďarsko

Jak jsme jeli do Debrecínu

Den 1.

Po přejetí hranic jsme pokračovali po silnici směrem na Debrecín. Jelikož jsme se nacházeli v skutečně odlehlé části Maďarska, silnice zde byly malé a v dosti špatném stavu. Jelikož jsme byli všichni po celém dni v autě vyčerpaní, mířili jsme bez zastávek přímo na ubytování.

Zaujalo nás, že v Maďarsku už obce neměli při vjezdu dvojjazyčné cedule a na Slovenštinu jsme narazili jenom jednou nebo dvakrát. Již z minulé expedice jsme si pamatovali, že Maďarsko je z pohledu motoristy velmi nudná země. Všude jsou akorát roviny, silnice se příliš neklikatí a ani výhled většinou není nikterak zajímavý.

I přes zdánlivě nudné prostředí, jsme se ve Scoutovi s Lukášem a Ondrou bavili. Pouštěli jsme si místní rádio, diskutovali jsme nad tím, že je až neuvěřitelné, že jsme toho dne ráno byli ještě v pražské Uhříněvsi a kolik jsme toho už stihli prožít.

Minuli jsme, mimo jiné, vesnice Cigánd, Dombrád, Kisvárd, Ajak a město Nyíregyháza a rázem jsme byli v Debrecínu. Celou cestu jsme se bavili tím, že jsme se pokoušeli vyslovovat maďarská slova a názvy, což je pro našince velmi obtížné. Jediný, kdo se projevil jako dobrýmaďarský mluvčí, byl Lukáš, kterého jsem začal tajně podezřívat z toho, že se potajmu Maďarsky učí.

Debrecín

Když jsme přijeli na okraj Debrecínu, zajistili jsme, že se jedná o hezké, lehce zanedbané město. Osobně mě překvapilo, jak bylo malé. Ve srovnání z Budapeští se jednalo o vesničku. Ubytování jsme našli rychle, zaparkovali na přilehlém parkovišti a začali si vybalovat. Jednalo se o hezký penzion poblíž centra. Všechny nás trápila velká únava, kterou převyšoval pouze obří hlad. Proto jsme po krátké pauze, kdy jsme se také umyli, vyrazili do centra najít něco dobrého k snědku.

Bohužel, během mytí a vybalování jsme zabili docela dost času, takže když jsme vyrazili, bylo okolo půl desáté. Všechny restaurace v okolí hotelu byly buď zevřené, nebo nebrali karty. V centru jsme nakonec nalezli podnik, kde za lehce vyšší ceny prodávali velké burgery. Podnik se jmenoval Zing Burger. Tam jsme se dosyta najedli a rozhodli se vrátit zpět na hotel. Po cestě jsme obdivovali místní památky.

Již po cestě mi začalo býti zle - rozbolela mě hlava, začala mi být zima a tlačilo mě v břiše. Proto jsem si hned po návratu na hotel zalezl do postele s upřímným přáním, že mi dalšího rána už bude dobře. Alex, který trpí intolerancí na laktózu a který si nezkontroloval alergeny u svého burgeru, záhy přišel na to, že v burgeru laktóza celkem určitě byla. Ostatní kluci se koukali až do pozdní noci na slovenskou parodii na Harryho Pottera, o které jsem psal již v úvodu.

Ráno jsem zjistil, že už je mi dobře a můj večerní stav byl pravděpodobně jen projevem cestovní horečky. S Lukášem a Ondrou jsme vstali časněji než ostatní a vydali se do centra hledat něco k snídani a kavárnu. Záhy jsme objevili kavárničku jménem Volt Egyszer, kde jsme si sedli na zahrádku s výhledem na kašnu a vypili kávu. Cestou zpět jsme ještě nakoupili v supermarketu maďarský salám a pečivo, které jsme pak nabídli ostatním jako snídani.

Jelikož se parkoviště nacházelo ve stísněném dvoře, bylo obtížné se z něj dostat. Máca při té příležitosti lehce odřel lak Danova BMW. Zbytek cesty Debrecínem nebyl ničím zajímavý, snad jen kromě toho, že jsme na přejezdu zahlédli vlak 810 československé výroby.

Ihned za Debrecínem jsme najeli na dálnici a rychle se přesunuli do Rumunska.

Fotky z Maďarska