Bosna a Hercegovina

Večerní jízda do Banja Luky

Den 4.

Zpočátku se krajina téměř nelišila od srbské, ale postupně se začaly objevovat kopečky a bylo nám jasné, že to stejné rozhodně nebude. Dalším velkým rozdílem byla města a vesnice, které na nás působila až západním dojmem. Prvním městem, které jsme s malou zajížďkou projeli bylo Brčko. Strašně se nám líbil jeho název a jak jsme později zjistili, i vnitřek města byl překrásný. Lidé zde působili daleko upraveněji a vše bylo takové čistší. Již v Brčku nás Bosna uchvátila.

Pomalu se začalo smrákat a my jsme si to valili směrem k našemu ubytování. Dodnes mě mrzí, že v noci nebyla vidět krajina, protože věřím, že musela být krásná. Na mě i na Lukáše začala padat únava, ale zároveň nás naplňoval energií pohled na krásné osvícení budev ve vesničkách, kterými jsme projížděli.

Menším nedostatkem cesty po Bosně bylo nejasné dopravní značení. Obce začínaly a končily zcela náhodně, rychlostní omezení vůbec nedávala smysl a my jsme se tak uhýlili k tradičnímu balkánskému stylu jízdy - podle pocitů. Naše trasa se klikatila po opuštěných malých okreskách, které nás okolo desáté večerní hodiny přivedly k velké silnici, která vedla k dálnici. U mýtné brány jsme zaplatili a naplno využili výkon našich aut.

S Lukášem jsme na úplně prázdné dálnici závodili a navzájem se předjížděli, dbaje bezpečnosti provozu. Poté dálnice skončila a my v dálce uviděli světla Banja Luky.

Banja Luka

Město Banja Luka, nacházející se v severozápadní části Bosny a Hercegoviny, má bohatou a fascinující historii sahající až do antiky. Archeologické nálezy dokládají přítomnost Římanů v této oblasti, která byla tehdy součástí provincie Illyricum. Strategická poloha na křižovatce obchodních cest mezi Dalmácií a Panonií zajistila městu významné postavení již v raných dobách.

První písemná zmínka o Banja Luce pochází z roku 1494. Název města pravděpodobně pochází ze slov „banja“ (lázně) a „luka“ (přístav), což odkazuje na místní termální prameny a řeku Vrbas, která městem protéká. Během osmanské nadvlády zažila Banja Luka významný rozmach. Město se stalo centrem bosenského pašalíku a bylo obohaceno o četné památky, včetně slavné Ferhadija mešity, která je dnes na seznamu UNESCO.

Rakousko-uherská éra přinesla městu modernizaci a industrializaci. Vybudovaly se železnice, školy, nemocnice a průmyslové závody. Jedním z nejvýznamnějších podniků byl pivovar a továrna na známý Trappist sýr, které založili trapističtí mniši. Do této doby se také datuje vznik prvních moderních škol a infrastruktury, což přispělo k rychlému růstu města.

Během 20. století prošla Banja Luka několika politickými i přírodními katastrofami. Za druhé světové války byla okupována chorvatským Ustašovským režimem. Roku 1969 město postihlo ničivé zemětřesení, které poničilo velkou část jeho infrastruktury, ale přineslo i příležitost k urbanistickým změnám. V době socialistické Jugoslávie se Banja Luka stala administrativním a kulturním centrem regionu s dynamickým růstem populace.

Dnes je Banja Luka známá svou kombinací historických památek, jako je pevnost Kastel, a přírodních krás, včetně řeky Vrbas, která nabízí rafting a další outdoorové aktivity. Díky své bohaté minulosti a přátelské atmosféře je město oblíbeným cílem turistů z celého světa.

Noc v Banja Luce a cesta do Chorvatska

Den 5.

Když jsme dorazili do Banja Luky, projeli jsme městem do centra a našli parkoviště našeho ubytování. Bydleli jsme v nejvyšším patře výškové budovy. Všichni jsme byli skutečně unavení. Když jsem dolehl na postel, uslyšel jsem, jak mi kručí v břiše. I přes to, že již byla půlnoc, navrhl jsem, že bych zašel najít do města nějaké jídlo. Jediný, kdo se ke mně přidal, byl Ondra. Myslím, že jsme neudělali chybu. Procházeli jsme městem a zjišťovali, že zde není žádný otevřený obchod s jídlem, zato spousta diskoték. Všude chodili lidé našeho věku, hlavně holky ve večenrích šatech. V této části evropy je zvykem, že na jakoukoliv společenskou akci, jak oje diskotéka, ženy oblékají právě takové úbory.

Když už jsem šilhal hlady, zastavil nás jakýsi člověk, co na mě působil jako žebrák. Vypadal opile, ale velmi mile. Požádal nás o cigaretu a když mu jí Ondra nabídl, na oplátku jsme se ho zeptali, jestli neví o nějakém jídle. Řekl, že ví a zavedl nás k podniku jménem Pekoteka Marčelo (Jednalo se o nonstop pekárnu). Po cestě jsme vedli velmi příjemný rozhovor, ze kterého vyšlo najevo, že tento člověk žil několik let v Praze. Byl velmi milý a bylo to již podruhé toho dne, kdy nás takto místní příjemně překvapil.

V pekárně jsme si s Ondrou za nějakých 80 korun koupili pizzu, kterou jsme později spořádali na náměstíčku, poblíž našeho ubytování. Pizza skutečně bodla a já cítil, že teď je ideální doba na spánek. Vrátili jsme se zpátky na pokoj a dali se do spánku.

Když jsme se ráno probudili, rozhodli jsme se, že se vydáme na cestu. Měli jsme namířeno do chorvatského města Drežnik Grad, kde jsme měli zarezervovaný obří apartmán. Když jsme vyjeli z města, začaly se před námi otevírat hory. Projížděli jsme krásnou krajinou, městem Prijedol, až jsme dorazili do místa jménem Novi Grad, kde jsme využili poslední příležitost, jak levně natankovat předtím, než vjedeme do drahého Chorvatska.

Poté jsme stoupali po uzoučké silničce údolím řeky Una a obdivovali přírodní krásy. Můžu říct, že tato část Bosny je jedno z nejhezčích míst, kde jsem kdy byl. Řeka měla překrásnou modrou barvu a nás lákalo azstavit a jít se vykoupat. Tomuto lákadlu jsme ale museli odolat, abychom dojeli an ubytování v nějakém rozumném čase.

Když jsme zdolali údolí, projeli jsme městy Bosanska Krupa a Bihać a zařadili se do kolony aut, která čekala na to, aby mohla projet hranicí. Hraniční přechod byl vysoko položený a naskýtal rozhledy do dálky. Krajina byla vskutku nádherná.

Scout projel opět bez problémů, ale mě, Ondru a Alexe v BMW si opět vyhmátli. Jednání pohraničníků na hranici EU bylo ovšem daleko civilizovanější. Prý jsme se dopustili pokusu převézt větší množství komodity, kterou je třeba proclít, proto nám opět zabavili občanky a Alexe si odvedli do výslechové místnosti, kde ho donutili zaplatit clo a pokutu. Asi po hodině čekání na parkovišti nám vrátili průkazy a my se mohli vydat za kklukama, kteří na nás čekali v první vesničce za hranicí v restauraci. O tom jak to pokračovalo se dozvíte na stránce o Chorvatsku.

Fotky z Bosny a Hercegoviny